Jak se žije ve srubu: Ranč manželům úplně změnil život a dodal klid v uspěchaném světě
Helena Petáková | Pátek, 15. listopad 2019 |
Vystřídali bydlení v panelovém i zděném domě a pak je oslovila svou atmosférou klasická, dvě stě let stará roubenka s kachlovými kamny. Stalo se to při cestě, když jeli vybírat traktor pro své zemědělské hospodářství – další změna pro manžele, kteří se většinu let živili podnikáním v úplně jiném odvětví. „Kdo za to může?", si manželé s úsměvem předhazovali během celé naší návštěvy trutnovského srubu a ranče Na Valech.
„Pro stavbu dřevostavby se rozhodla manželka." „Jenže za to mohou tvé buginy!," vysvětluje Vlasta. „Ivan podnikal, měli jsme společnost, která zaměstnávala pětadvacet lidí, a potřeboval se odreagovat. S kamarády založili BUGGY CLUB, postavili několik strojů a začali shánět místo, kde by nikoho svou jízdou nerušili. Tak jsme koupili první hektary našeho pozemku. Chtěli jsme na něm vybudovat také ubytování, jenže jsme zjistili, že na zdejší zemědělské půdě se mohou postavit jen budovy pro zemědělství. Zároveň jsme v té době dostali nabídku na prodej naší firmy, a tak bylo rozhodnuto za nás – dali jsme se na agroturistiku!" Pro Ivana, původním povoláním elektrikáře, toto rozhodnutí dokonce znamenalo začít znovu chodit do školy. V rámci rekvalifikace získal osvědčení o zemědělské činnosti.
Srub není pro lidi, kteří preferují dokonalost
Ze svého ranče na kopci mají manželé jako na dlani město Trutnov s panoramatem východních Krkonoš v pozadí. Za příznivého počasí mohou přímo z okna pozorovat východy a západy slunce s obrysy Černé i Růžové hory a Sněžky. „Všechno má ale své. Jednou přišla taková fujavice, že nám vítr do srubu nafoukal sníh a dokonce pomrzla pokojová rostlina. Stalo se to v době, kdy stavba ještě sesychala a zrovna se ve stěně vytvořila skulina. Mezeru jsme utěsnili a podobnou zkušenost už nemáme. V každé dřevostavbě se někdy objeví závady, protože dřevo je přírodní materiál a tak se i chová – pracuje, praská." Pro stavbu srubu se manželé rozhodli v době, kdy jich v tuzemsku ještě mnoho nestálo. Procházeli proto zahraniční katalogy, až si z nich vytvořili jasnou představu o projektu.
„Doporučili bychom všem dalším stavebníkům, aby si našli projektanta, který má se stavbami ze dřeva zkušenosti. Ten náš doposud projektoval jen zděné domy, srub dispozičně sice vymyslel dobře, ale se stavitelem srubů jsme některé věci museli opravit. Například v přízemí srubu jsme ušetřili místo nahrazením nosného sloupu přidaným stropním trámem, který konstrukci stropu a podkroví dostatečně vynesl."
Foto: Martin Zeman
Foto: Martin Zeman
Volba dodavatele srubu
Jedním z prvních stavitelů srubů na našem území byl Pavel Haniš a stavba nad Trutnovem patřila mezi jeho první zakázky. „Hledali jsme firmu, která bude co nejblíže, kam bychom mohli jednoduše zajet a své představy upřesnit. Volba se nám vyplatila, protože s panem Hanišem byla velmi dobrá spolupráce! Patří k těm málo řemeslníkům, kterým když zavoláte, do týdne přijedou a problém vyřeší. Zkušenost se stavebními firmami jsme měli už od stavby zděného domu, na rozdíl od nich se tato skutečně snaží zákazníkům vyhovět."
Poprvé smrkovou konstrukci svého srubu manželé viděli v sídle firmy v Černilově, kde dům tesaři vyrobí, v hangáru sestaví a se zákazníkem si upřesní rozvody elektřiny, výřezy oken a dveří. „My jsme si podle zahraničního katalogu v interiéru vymysleli také průchozí oblouk. Připravené klády pak firma převezla na pozemek, kde jsme mezitím vybudovali základovou desku, a v podstatě za tři týdny ve třech lidech hrubou stavbu znovu postavila. Od pana Haniše jsme si nechali osadit také dřevěná okna, dveře a vyrobit schodiště, ale podlahy, zakrytí stropu a podkroví to byla už práce pro truhláře. Se základovou deskou jsme začali na jaře a na Vánoce byla stavba dokončena."
Foto: Martin Zeman
Foto: Martin Zeman
K vysychání srubu přispělo parné léto
„Stavba probíhala v roce 2007, kdy byla velká horka, do podzimu jsme měli otevřená okna a větrali, aby se vnitřní vlhkost co nejvíce srovnala s venkovní. Na radu stavební firmy jsme v průběhu první topné sezóny také opatrně topili, abychom dřevo nevystavili tepelným šokům a trámy příliš nepopraskaly. Srub vytápíme elektrickým podlahovým topením – téměř zadarmo, protože na střeše máme fotovoltaické panely, ovládané časovým spínačem, takže se otáčejí za sluncem – a v zimě topíme krbem s teplovzdušným výměníkem, který dostatečně vyhřeje i podkroví."
Za pět let srubová stěna vysycháním klesla o 15 až 20 centimetrů, což pro Ivana znamenalo občas povolit rektifikační šrouby. „Když u místností v podkroví nešly zavřít dveře, byl to signál, že se dům začíná křivit, a musel jsem ho s klíčem oběhnout. Jak si srub sedal, neměly už dveře v přízemí kam zajíždět, a tak nešly pro změnu otevřít. To byla naše jediná reklamace, kterou firma vyřešila do druhého dne tím, že pro ně udělala větší výřez."
TIP: Stavíme srub - Specifika bydlení ve srubu
Srub a ranč jako odpočinek od uspěchaného světa
Ranč manželům úplně změnil život. „Bydlení ve dřevě je pocitově něco jiného, a když je dům nový, krásně i voní. Do jiného bychom už nešli a také naši hosté se sem rádi vracejí." Přízemí srubu slouží jako společenská místnost pro ubytované nebo pro pořádání svatebních hostin, firemních akcí a soukromých oslav. Ve vedlejší budově jsou stáje pro koně a nad nimi ubytování pro lidi, kteří si sem přijeli odpočinout. Hlavně rodiny s dětmi lákají vycházky na koni v krásné přírodě Podkrkonoší nebo příležitost vyzkoušet si na farmě práci se zvířaty.
Pro muže, kteří hledají adrenalinové zážitky, je připravena soukromá trať a k půjčení sportovní buginy, čtyřkolky nebo terénní Land Rover. „Farmu máme zařízenou tak, abychom ji zvládli. Kromě jedenácti ustájených koní, máme ještě na pastvinách třicet dospělých ovcí s jehňaty a pět jalovic skotského náhorního skotu. Jsou to vesměs nenáročná plemena, která celoročně žijí venku, kde mají vybudované přístřešky. Starají se sami o sebe, spásají našich třicet hektarů a ty my pak musíme sekat jen jednou ročně, když připravujeme seno na zimu. V období od Vánoc do dubna, kdy není ubytovací sezóna, se více věnujeme ovcím, protože se rodí mláďata a občas musíme asistovat u porodů. Pak zase začnou jezdit rekreanti, takže dbáme o to, aby si z ranče odvezli jen příjemné zážitky. A tak to tady funguje „v poklidu" pořád dokola."
Foto: Martin Zeman
Vytvořeno v xart.cz
